Zeptej Se Osudu - 3.Díl

30. července 2008 v 18:20 | Keiko |  Zeptej Se Osudu
Smutně jsme šly s Kačkou ven před dům. Věděly jsme, že je to ztracené, její rodiče se nenechaly přemluvit, bylo to hrozné. Bylo nám oběma hrozně. Mně teda bylo strašně zle, ale to sem si ještě nepředstavila, jak asi musí bejt Káče. Chudák, hrozně jí to asi zlomilo, když na ní táta vylítl, že jí NIKDY nepustí na koncert. Já sem si v duchu říkala, proč je tak hrubý! Přišlo mi to strašně sprosté. ,,Kačko, tohle snad není možné, jak ti táta tady to mohl říct?? Víš co se říká, NIKDY neříkej NIKDY" Byla jsem naštvaná hlavně na jejího tátu, protože co on tam předvedl, no... K tomu rači nekomentuji. Kačka se na mě uslzeně podívala. Bylo na ní vidět, že by nejradši hystericky vykřikla. Při tom bych se jí ani nedivila. Kdyby na mě moje máma taková byla, nejradši bych se v tu chvíli zabila... při nejhorším alespoň rozbila okno, protože no to by byla katastrofa.,,Můj táta má svojí hlavu, vždyť jsem ti to říkala. Je konec s našimy plány, Báro. Je to vloji, užij si ten koncert, a prosím nafoť nějaké pěkné fotky" Řekla Káča, a už chtěla jít domů, ale já jí zastavila:,,Kačko, pokud vím, tak sem ti říkala, že bez tebe NIKAM nejedu. Ani kdyby by to měla být poslední šance, kdy se s nimi setkat, jasný?? Tohletu hnusárnu ti neudělám ani kdyby mě mučili. Sice je mi to líto, ale na tom NEZÁLEŽÍ, Kačí" Byla sem rzhodnutá, ale zároveň jsem byla taky zlomená, tak jsme se na to s Kačkou obě těšily. Měly jsme v plánu si všechny hezky nafotit, dojít si pro autogram, vyfotit se s nimi... A další plány, třeba jim poslat napsané německy psaníčko, které jsme už měly napsané, ale teď se nám ty touhy oboum rozplynuly, jako pára. ,,Ale Barčo, vždyť je to velká šance!!" Začala se znova čílit Kačka, ale já sem už byla rozhodnutá:,,Ne, chápej!! Bez tebe nikam nejedu!" Kačka asi vyděla, že je marné mě přemluvit... Pak mi řekla:,,Já už budu asi muset jít.. Zašiju se v pokoji, a budu si číst něco o Cinema bizarre... Já si trošku pobrečím u jejich písniček a bude mi líp, uvidíš!" Já jsem pochopila, že chce být teď Káťa sama, ani trošku jsem se nedivila. Já jí na to řekla:,,Jo, jasně, tak ahoj Kačko! Uvidíš, někdy si to vynahradíme a tentorkát tvoje rodiče přemluvíme a to ti SLIBUJI, jako že sa Bára jmenuju" Upřímně jsem se snažila Kačku rozesmát, trošku to pomohlo, protože jse pousmála a na to zmizela v domě. Až pak teprve jsem dala procit mím citům, a rozplakala jsem se...
Přišla jsem domů, slzy mi ještě furt kanuly. Když v tu přišel domů můj starší brácha Matěj, a hned se mi všiml:,, Co řveš vole" No super(pomyslela jsem si), ještě ted tady tak se svíma řečma chyběl:,,Drž pysk, zalez do pokoje a dej mi pokoj, jasný???" Rozeřvala jsem se úplně nepříčetně. Naštval se, šel ke mně a jednu mi vlepil:,, Hej dám ti proplesk dámo!!!" A na to zmizel u sebe v pokoji. Nejrači bych ho zadupala u nás na zahradě!!! Otevřely jse dveře a vešla mamka. Ještě jsi nevšimla, že brečím a tak spustila:,, Tak co Báááruš, co jste se naučily s Kačkou?? A už se těšíte na ten koncert?? už ti chystám oblečení a...Báro, co se stalo??"...Zeptala jse máma a já odpověděla:,, Mami, víš já na koncer nejedu!!!"
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama